Loupak.cz - Vtipy

Trojúhelník má tři úhly, z nichž každý svírá dvě strany. Trojúhelník má tedy logicky stran šest.

Pepíček příjde ze školy a říká mamince: mami dnes jsme se učili počítat do dvaceti :) a maminka říká: tak se ukaž. A Pepíček začne počítat: 1 2 3 4 6 7 8 9 10 11 13 14 15 16 17 18 19 20. Maminka se diví a říká: Pepíčku kde jsi vynechal tu 5 a 12? a pepíček říká: 5 ve škole 12 v hospodě :DD


by Anež243

Policajti vjedou se služebním vozem do tunelu. Jedou minutu, pět minut, deset, čtvrt hodiny... hodinu. Pak už to řidič nevydrží a postěžuje si kolegovi: „To není možné, ten tunel snad nemá konce!”
„Ale má, jenže to bys nesměl jezdit pořád dokola!”

Paní telefonuje svému známému: „Haló, Maxi!”
„Haló, neslyším vás,” odpoví jí důvěrně známý hlas.
Žena zvýší hlas: „Maxi!”
„Neslyším.”
„Maaaxiii!”
„Neslyším, mluvte hlasitěji!”
„Maaaaxiiii!”
„Co tak řvete?! Tady je záznamník!”

Můj křeček je tak čistotný, že čurá a kaká jen na jedno místo - do mističky s pitím.

Skoro plešatý pán přijde k holiči a chce nějaký moderní účes. Holič se na něj chvíli dívá a pak povídá: "Doporučoval bych střih Ferda mravenec." "No a to je jak?" "No, jeden vlas vám ustřihneme, zbývající dva nalakujeme a můžete to mít jako tykadla!"

Do práce ve skladu nastoupí velmi nervózně, ale přesto sympaticky vyhlížející mladík.
„A odkud jste k nám vlastně přišel?” zajímá se jeho nový šéf.
„Z NASA,” odpoví mladík. „Byl jsem první, kdo se jim ozval.”

„Nebojte, jenom to maličko píchne,” uklidňuje pacientku lékař s injekcí v ruce.
„Já se přeci vůbec nebojím,” ohradí se paní s očima upřenýma na doktorův rozkrok. „Jak tak koukám na vaše vybavení, nic jiného než maličké píchnutí to ani nemůže být...”

Jeptišky z jednoho kláštera se rozhodly, že se vypraví na cestu do Svaté země. Když se vrátily, dozvěděl se o jejich výpravě sám biskup a zavolal si k sobě matku představenou: „Tak vyprávěj má dcero, jak probíhala vaše pouť.“ „Byla to těžká, velmi těžká cesta, monsignore. Pán na nás seslal mnoho nástrah, ale všechny jsme je ve zdraví překonaly.“ „A jaké nástrahy máš na mysli?“, ptá se biskup. „Ty nejtěžší, otče. Jen co jsme nalodily, námořníci se opili a hned první noc nás všechny znásilnili. Tedy až na sestru Angeliku.“ „O, můj Bože“, křižuje se Biskup. „A to není všechno, po několika dnech naši loď přepadli piráti, námořníky pozabíjeli, to je určitě Pán tak potrestal za jejich hříchy. A nás všechny znásilnili. Tedy kromě sestry Angeliky.“ „Ach, Mon Dieu!“, povzdychne si biskup. „Ale to ještě není všechno. Hned další den přišla hrozná bouře a ta nás zahnala k pobřeží Afriky, kde loď ztroskotala. Všichni námořníci zahynuli ve vlnách – i je pán potrestal za jejich hříchy – ale my se všechny zachránily. Tři dny jsme putovaly pouští, až jsme narazily na tlupu kočovných beduínů. A ti nás všechny znásilnili.“ „Všechny,“ ptá se biskup. „Kromě sestry Angeliky,“ odpoví matka představená. „Promiň dcero, že se tě vyptávám na tak hrozné zážitky, ale jak to, že dcera Angelika vždy zůstala uchráněna. To je tak ošklivá?“ „To ne, monsignore, ale ona nechtěla.“

Doktor v porodnici oznamuje kanibalovi, čerstvému tatínkovi: „Je to chlapeček zdravý jako lidožravá řepa!”